POUŤ 2024
Srdečně Vás zvemě na již tradiční předpouťovou zábavu dne 08.06.2024 u hasičky a na pouť 2024.
Budeme se těšit.
S hlubokým zármutkem oznamujeme, že nás opustil další dlouholetý člen našeho sboru pan Jiří Kolek.Ve věku pouhých 45 let.
Přijměte naši upřímnou soustrast nad ztrátou blízkého a vzácného člověka. Navždy zůstane v našich srdcích a vzpomínkách.
Zemi dáváme jen, co jí patří, ale duch bude s námi i nadále.
Odešel člověk, na kterého jste se mohli spolehnout a jen čas může zocelit tak velkou ránu.
Nikdy nezapomeneme na dlouholetého člena a hlavně bratra a kamaráda.
Za JSDH Sudice Petr H.
Vítejte na našem webu
Dne 1.2 2014 byla spuštěna naše nová webová prezentace. Aby i náš sbor dobrovolných hasičů Sudice ukázal, že jdeme s dobou. Postupně budeme přidávat nové fotky, zajímavé články a informovat Vás o novinkách v našem sboru..
Už v dávných dobách prvobytně pospolných společností poznal člověk oheň. Dokázal ho využít k ohřevu svého okolí, přípravě pokrmů, uměl ho použít proti nepřátelům, svého rodu i proti zvířecím šelmám. Dokud oheň člověku sloužil, byl on s ním spokojen. Jakmile se oheň vymkl jakékoliv kontrole, stal se z něho nebezpečný živel. Přidal-li se k řádění ohně vítr, byly následky katastrofální. Proto byli už ve starověku určováni členové kmenů, kteří udržovali oheň a zároveň i hlídali ohniště a tím i celé osady, hlavně v noci. Ve středověku to byli ponocní, kteří kromě ohlašování času hlídali pochůzkami svůj rajon a například ve městech sledováním okolí z hlásných věží vyhlašovali zvoněním poplach při zpozorování požáru.
Vzhledem k tomu, že obytné stavby byly v těch dobách stavěny převážně ze dřeva, střešní krytina byla buď z dřevěných šindelů a na venkově ze slaměných došků, byly následky požárů velmi kruté. Popelem lehly celé vesnice i celá města, o těžká zranění a ztráty na životech nebyla nouze. Dokladem těchto událostí jsou záznamy ve starých kronikách. V nich se lze dočíst o krutých následcích velkých požárů, i o jejich příčinách. Mnoho požárů bylo způsobeno nesprávných zacházením s ohněm, nebo špatnou konstrukcí topných a komínových těles. Komíny byly často zhotoveny z dutých stromů nebo splétány z proutí a vymazány hlínou. Hlína časem vypadala, došlo k prohoření dřeva nebo výpletu a ohni už nic nebránilo, aby se rozšířil na došky, šindele a pak z jedné střechy na druhou.
Tato situace se začala zlepšovat v první polovině 19. století, kdy už většina střech byla pokryta pálenou krytinou a komíny byly z pálených cihel. S nástupem císařovny Marie-Terezie na trůn a posléze císaře Františka-Josefa I dochází k vydání celozemských hasičských řádů, které zdůrazňovaly, že musí být zájmem všech občanů zdárné uhašení vzniklého požáru. Majitelé voznic (lejt) na vožení vody měli povinnost v době veder a hlavně o žních mít tyto lejty plné vody a v případě ohně poskytnout i .přípřah". Obce měly být vybaveny háky na strhávání hořící střešní konstrukce a koženými nebo plátěnými vědry na nošení vody.
K velkému rozmachu hasičské činnosti dochází v Čechách v druhé polovině 19. století a to hlavně ve velkých městech. Zakládají se hasičské sbory, jejichž výzbroj sestává hlavně z ručních pumpových stříkaček na koňský potah. Na vesnicích dochází k zakládání hasičských sborů až kolem roku 1870. Součástí hasičských sborů byl tehdy i národně osvobozenecký boj proti poněmčování českého národa, což se pramálo zamlouvalo tehdejším mocenským strukturám. Hasičské spolky se zabývaly kromě hašení požárů rozsáhlou kulturní činností. Pořádaly různé zábavy, výlety, plesy, divadelní představení a zřizovaly muzikantské kapely. Tyto, dalo by se říci mimohasičské aktivity byly vítaným příjmem finančních prostředků. Kromě těchto prostředků byly důležité příspěvky od bohatých mecenášů. Hasičská výstroj a výzbroj byla a je stále nákladnou záležitostí.
Začátkem 20. století dochází celkově k velkému technickému rozvoji. Totéž platí i o hasičské technice. Vznikají parní a zanedlouho i motorové stříkačky, které si s patřičnou obsluhou dokáží s ohněm snáze poradit.
Na poli kulturním zůstává hasičský spolek současně se Sokolem jednou z nejživějších organizací. Se začátkem 1. světové války v roce 1914 dochází k útlumu veškerých zájmových činností a spolků. Mnoho hasičů bylo odvedeno na vojnu a památníky padlých na návsích a městských parcích nám připomínají, že část z nich zaplatila tuto válku svým životem. Tato situace se opakovala i v dalších válečných letech 1939 - 45, kdy i v naší vlasti zuřila II. světová válka. Tehdy byla veškerá spolková činnost protektorátními úřady zakázána. Po válce dochází k obnově činnosti, ale v oblasti "hasičské" už pod názvem Požární ochrana.
Se vznikem profesionálních útvarů v jednotlivých obvodech se činnost místních sborů na vesnicích soustřeďuje hlavně na udržování historické techniky, pořádání kulturních akcí na vesnici a cvičení soutěžních družstev v požárním sportu, jak je to vidět i na činnosti našeho SDH v Sudicích.